Bezpečná hygiena v koupelně
Koupelna patří mezi místa, kde je při péči zvýšené riziko uklouznutí, pádu nebo ztráty rovnováhy. Mokrá podlaha, omezený prostor, vyšší okraj vany, kluzký povrch nebo nutnost otáčení a usedání mohou být pro člověka se sníženou pohyblivostí náročné
Bezpečná pomoc v koupelně proto nezačíná až samotným vstupem do vany nebo sprchy. Důležitá je už příprava prostředí, vhodné pomůcky a předem promyšlený postup.
Stejně jako v ostatních oblastech péče platí, že člověk by měl být do hygieny zapojen podle svých možností. Pokud se dokáže přidržet madla, přesunout nohy, usednout nebo se částečně otočit, je vhodné tyto schopnosti využít a dopomáhat jen tam, kde je to potřeba.
Bezpečné prostředí v koupelně
Před zahájením hygieny je vhodné zkontrolovat:
- zda je podlaha suchá a neklouže,
- zda nejsou v cestě předměty nebo koberečky,
- zda je dostatek prostoru pro pohyb člověka i pečujícího,
- zda jsou madla pevná a dobře dosažitelná,
- zda je sedačka nebo stolička stabilní,
- zda jsou všechny pomůcky připravené předem.
Pečující by neměl začít přesun, pokud je prostor natolik stísněný nebo kluzký, že by hrozil pád obou osob.
Pomůcky v koupelně nejsou nadstandard. U člověka s omezenou pohyblivostí mohou rozhodovat o tom, zda zvládne hygienu bezpečně a s větší mírou samostatnosti.
K nejčastějším pomůckám patří:
- madla,
- protiskluzové podložky,
- vanové sedačky,
- sprchové židle a stoličky,
- nástavce,
- případně další pomůcky podle konkrétních potřeb člověka.
Principy bezpečné dopomoci
Při vstupu do vany nebo sprchy je důležité postupovat pomalu a po jednotlivých krocích. Člověk by měl předem vědět, co bude následovat a kde má oporu.
Pečující by měl stát tak, aby mohl člověka jistit, ale současně mu nepřekážel v přirozeném pohybu.
Vhodné je využívat dostupná madla a sedačky a nespoléhat pouze na fyzickou sílu pečující osoby.
Člověka není vhodné táhnout za ruce nebo za oděv. Pokud potřebuje větší oporu, měla by být poskytována stabilně a kontrolovaně.
Vstup do vany se sedačkou
Vanová sedačka umožňuje člověku nejprve bezpečně usednout a teprve poté přesunout dolní končetiny do vany.
Tento postup bývá vhodný zejména pro osoby, které mají obtíže s překračováním vysokého okraje vany nebo se stabilitou ve stoji.
Před usednutím je potřeba zkontrolovat, zda je sedačka pevně umístěná a zda nehrozí její posunutí.
Člověk by měl přistoupit co nejblíže k sedačce a podle svých možností využít madlo nebo jinou stabilní oporu.
Pečující pomáhá podle potřeby s otočením, dosednutím a následným přesunem nohou přes okraj vany.
Usedání na vanovou sedačku
Usedání by mělo být pomalé a kontrolované.
Člověk by měl vědět, kde se sedačka nachází, a pokud je to možné, vnímat ji za dolními končetinami nebo se přidržet madla.
Pečující může pohyb jistit, ale neměl by člověka prudce posadit.
Po dosednutí je vhodné chvíli počkat a ověřit, zda člověk sedí stabilně a pohodlně.
Teprve potom pokračujeme v dalším přesunu.
Přesun do vany ze sedu
Jakmile člověk bezpečně sedí, může následovat přesun dolních končetin do vany.
Tento pohyb může být náročný zejména při omezené pohyblivosti kyčlí, bolesti nebo slabosti dolních končetin.
Pečující pomáhá podle potřeby, ale snaží se neprovádět celý pohyb za člověka, pokud se může alespoň částečně zapojit.
Je vhodné postupovat po jedné končetině a sledovat, zda pohyb nevyvolává bolest nebo nejistotu.
Vstup do vany s využitím madla
Madlo může výrazně zvýšit stabilitu při vstupu do vany.
Člověk by měl mít možnost se pevně přidržet a přenášet váhu postupně.
Pečující stojí tak, aby mohl reagovat při ztrátě rovnováhy, ale neblokoval pohyb.
Zvláštní pozornost je potřeba věnovat okamžiku, kdy člověk překračuje okraj vany. V této chvíli stojí krátce na jedné noze nebo přenáší váhu na menší opěrnou plochu.
Pokud je pohyb příliš nejistý, je vhodnější zvolit jiný způsob, například využití sedačky.
Vstup do sprchového koutu
I nízký práh sprchového koutu může představovat riziko zakopnutí.
Před vstupem je vhodné zkontrolovat, zda je prostor suchý a zda má člověk bezpečnou oporu.
Pokud používá sprchovou stoličku, měla by být připravená předem a umístěná tak, aby k ní bylo možné bezpečně dojít.
Člověk by měl vstupovat pomalu a bez zbytečného otáčení.
Prevence uklouznutí
Ve sprchovém koutě je riziko uklouznutí zvýšené kvůli vodě, hladkým povrchům a omezenému prostoru.
Pomoci mohou protiskluzové podložky, vhodná stolička, pevné madlo a dostatečný prostor pro bezpečný pohyb.
Je vhodné zkontrolovat i obuv nebo způsob vstupu do sprchy. Pokud člověk vstupuje bosý, musí být povrch co nejstabilnější a neklouzavý.
Mokrá podlaha mimo sprchový kout by měla být co nejdříve osušena.
Usedání na sprchovou stoličku
Sprchová stolička umožňuje člověku provádět hygienu vsedě a snižuje nároky na rovnováhu.
Před usednutím je potřeba zkontrolovat, zda stojí stabilně a neklouže.
Člověk by měl přistoupit co nejblíže, podle možností využít madlo a dosednout pomalu a kontrolovaně.
Pečující může jistit trup nebo pomáhat s orientací, ale měl by zachovat co největší míru samostatnosti.
Bezpečný pohyb ve sprchovém koutě
Pohyb ve sprše může být náročný i pro člověka, který běžně chodí poměrně dobře.
Voda, otáčení, změna směru a snížená možnost opory mohou rychle zvýšit nejistotu.
Pečující by měl sledovat:
- stabilitu,
- únavu,
- reakce na změnu polohy,
- schopnost přidržet se,
- případné známky závrati nebo slabosti.
Pokud člověk začne být nejistý, je vhodné hygienu dokončit vsedě.
Bezpečný přesun v koupelně
Koupelny bývají často malé a prostor pro pečujícího omezený.
V takové situaci je ještě důležitější předem promyslet, kudy se bude člověk pohybovat, kam se postaví pečující a kde budou pomůcky.
Není vhodné zahájit přesun a teprve během něj zjišťovat, že překáží koš, skříňka nebo otevřené dveře.
Pečující by měl mít dostatek prostoru pro stabilní postoj a možnost reagovat při ztrátě rovnováhy.
Teplota vody a prostředí
V koupelně je důležitá nejen bezpečnost pohybu, ale také tepelný komfort.
Voda by měla mít příjemnou teplotu. U lidí se sníženou citlivostí je potřeba být obzvlášť opatrný, protože nemusejí dobře rozeznat příliš horkou vodu.
Prostor by měl být dostatečně teplý, aby člověk během hygieny neprochladl.
Po dokončení koupání nebo sprchování je vhodné člověka co nejdříve osušit a pomoci mu do suchého oblečení nebo županu.
Soukromí a důstojnost
Koupání a sprchování jsou velmi intimní situace.
Člověk může být nahý, fyzicky nejistý a odkázaný na pomoc druhé osoby.
Pečující by měl proto:
- předem vysvětlit každý krok,
- respektovat stud a soukromí,
- zakrývat tělo podle možností,
- nepoužívat zbytečně direktivní nebo infantilizující tón,
- neprovádět dotyk bez upozornění.
Pokud člověk zvládne část hygieny sám, je vhodné mu dát prostor a soukromí v takové míře, která je bezpečná.
Když člověk hygienu v koupelně odmítá
Odmítání může souviset se strachem z pádu, chladem, předchozí nepříjemnou zkušeností, studem, bolestí nebo kognitivním omezením.
Není vhodné automaticky předpokládat, že člověk „nechce spolupracovat“.
Pomoci může:
- změna času,
- jiná forma hygieny,
- kratší postup,
- větší využití sedačky,
- lepší vysvětlení,
- klidnější tempo.
Někdy může být vhodnější provést částečnou hygienu mimo koupelnu než člověka do koupání nutit.
Co je při hygieně v koupelně nejdůležitější
Bezpečná hygiena v koupelně stojí na kombinaci vhodného prostředí, správných pomůcek a přiměřené dopomoci.
Pečující by měl:
- připravit prostor předem,
- zkontrolovat podlahu a pomůcky,
- využívat madla, sedačky a stoličky,
- podporovat samostatný pohyb,
- poskytovat jen potřebnou míru pomoci,
- nespěchat,
- chránit soukromí a důstojnost,
- reagovat na bolest, únavu nebo nejistotu.
Cílem není pouze hygienu dokončit. Cílem je, aby celý průběh byl bezpečný, důstojný a co nejméně zatěžující pro člověka i pečujícího.